Bikepacking aneb Giro d´Italia s Béňou a Tádisem

Bergamo - Trapani
1807 km
21 627 m
16 etap


DENÍK

Proč tohle děláte? Jaký to má smysl? Každý den celý den na kole a vůbec si neodpočinete. Vždyť to musí být strašně náročné a není to žádná dovolená. Tlumočí Táda vzkaz po telefonátu z Čech.

 

"No naopak, je to ten nejlepší odpočinek. Nic nemusím řešit, jen kudy pojedeme, co a kdy budeme jíst a taky kde budeme spát. Ale je pravda, že se mě na to ptalo už víc lidí."

"Je to krásný takhle poznat zemi. Možná je to podobný na motorce, ale nevím, nikdy jsem to nezkoušel. Autem to profrcíš a tolik toho nezažiješ."

"Možná to je jak nějaká forma pouti nebo cesta za poznáním sebe sama."

 

Padají z nás spontánně různé důvody proč tohle vůbec absolvujeme. Není to lehké formulovat, ale tak nějak všichni tušíme, že odpověď na tuhle základní otázku v sobě máme a známé ji a to nás uklidňuje.

 

"Za celou cestu toho bylo strašně moc krásného. Nádherné výhledy z kopců, nekonečné moře a k tomu pořád něco nového. Itálie je plná překvapení, starobylých měst, vesniček, kostelů. Když jsme mysleli, že jsme viděli už všechno, navštívili Řím a přežili Kalábrii, přepluli jsme lodí na Sicilii, kde to pravé na nás teprve čekalo."


U kostela ve starobylém městě Militello v srdci Sicílie jsme našli hezkou trávu u zdi kláštera, kde nefoukalo a bylo tam najednou moc příjemně.

"Tady přespíme, je to hezčí než to staré fotbalové hřiště na kopci."

Začínáme se pomalu zabydlovat a převlíkat a z ničeho nic sedíme mezi smečkou asi šesti na první pohled potulných psů. Byli naštěstí milí a začali jsme se tomu nakonec smát, že máme najednou plno nových italských kámošů. Dorazil za chvíli za nimi pán s holí, který se o ně staral a dal se s námi do řeči. Říká, že anglicky nemluví, ale tamhle opodál jsou dva jeho známí a ti umí.

Přišli k nám blíž postarsi pánové a už ani nevím jak a sedíme u jednoho z nich v ateliéru. Tenhle dům je z 18.století říká Domenico. Studoval jsem v 70. letech malířskou akademii v Bostonu a tady Antonio hodně cestoval po Evropě a maloval portréty. Vytáhli jsme naše víno, které jsme si koupili na večer a oni zase místní jídlo a pečené kaštany.

"Zažili jsme nejhezčí večer! Nebo to byl ten včerejší? Nebo ten jak jsme poprvé uviděli moře? Sami nevíme, ale tušime, že se na konec naší cesty, na Sicílii, musíme ještě někdy vrátit. Je tady něco co stojí za to objevovat. Už toho za celou cestu bylo tolik, že už to nejsme schopni absorbovat. Museli bychom se na nějakou dobu zastavit, ale na to už bohužel teď není čas."

"Tak zase někdy. Ciao Italia!"

„Nezáleží na tom, co se stane, vždy udržujte dětskou nevinnost. Je to nejdůležitější věc.“

Federico Fellini