Síla a vášeň ve dvou

Diskuze o tom, zda elektro kolo je “švindlem” nebo demokratizací cyklistiky  potrvá. Ostatně reklama ve stylu “smažete stoupání” k tomu navádí. Stárnout a vzdávat se věcí nebo času s blízkými ale nechce nikdo. A to je podle nás jeden z důvodů, proč má elektrokolo smysl. Co když vaše žena, nebo brácha může být skvělým sparingem pro vaše vyjížďky? A se svým otcem se tak nemusíte procházet jen kolem chalupy? Podruhé necháváme výčet parametrů mimo a ukazujeme jiný úhel pohledu. Jiný úhel na silniční e-bike Specialized Turbo Creo.

Kdo by chtěl přestat jezdit s těmi, které má rád? 

Je mi 33 a šancí, jak si zajet se svým o 28let starším otcem, moc není. Párkrát o víkendu, když se sejdeme na rodinné chalupě. Táta stále jezdí, dává si třikrát do týdne svojí 40km vyjížďku. Sám tomu říká “jdu si zajet trasu”. Takže když otevírám vrata a on nevychází ze dveří, vím, že je někde mezi Poličkou a Svatou Kateřinou. Sedět spolu na zahradě zvládneme ještě pěkných pár let, ale nebýt elektrokola, těžko by ještě jezdil.  Na melancholický úvod dobře zaděláno. Za let svého mládí najezdil stovky kilometrů týdně. Jeho kosti, klouby i šlachy mu to připomínají na každém kroku ze schodů. Nestěžuje si, jezdí dál. 

Současná materiálová nabídka mu dává do rukou něco, o čem si mohl jako jinoch nechat zdát. Vlastně to měli k dispozici špičkové pro world tour týmy. Celokarbonový rám, tuhost, lehkost, ovladatelnost. Dnešní elektrokola v linii Turbo Creo nejsou tlustí mamuti s baterkou na rámu, ale hodně agilní stroje, které vychází z nejvyšších řad klasických silniček. Celková váha 12kg mluví za vše. 

Elektro je skvělé pro sparing! Ne vždycky je po ruce někdo se stejnou výkonností.

Mezi kámošema je to často o soupeření, hecování a špičkování na messengeru. Mnohdy stačí jen vypublikovat trasu na Stravě se skvělým časem a trasou. Koukáme, kdo a  kde co zajel. Hlídáme, jestli jsme dost v kondici na společný švih. Tak to máme ve své partě všichni. Tady si všichni hlídáme gramy a našlapané watty. Žádná diskuze!

Když se jedeme podruhé v týdnu projet se svou drahou polovičkou, trochu jí přemlouvám, aby si vzala Creo. Záměr tohohle návrhu je jasný. Prostě nechci přijít o další 3 hodiny vyhlídkovou jízdou. Já potřebuju a můžu jet bez starosti o svojí úroveň fyzičky. Nemusím ubírat.  Ona je skvělým sparingem, který mi stačí po celou cestu, nečekáme na sebe. Beru to tak, že mi vlastně pomáhá s tréninkem...

Co myslíme tím, že cyklistika je životní styl? Když se to dotkne našich blízkých, je to širší...

Když mluvíme o tom, jaká je cyklistika komunitní záležitost, jaký je to životní styl, co tím vlastně máme na mysli? Patří jen těm, kteří mají aktuálně na to vyjet to? Milujeme dříče, chrty, co vyšlápnou 12% a nahoře jen přehodí na těžší převod a pokračují. Šlachy na nich hrají. Ocení to malý kluk, puberťák i náš hipsterský kámoš, holky se otočí. Je to kult. Ale cyklistická kultura je širší. Je i o vzájemném zážitku, dialogu a sdílení.. S tátou totiž jinak už nevyjedu. A svojí partnerku nebo ségru můžu bez obav, pokud jí na společné dovolené posadím na e-bike, vytáhnout i na větší výlet. Lýtka a žíly na předloktí a watty si nechám pro kámoše na Ještědu. S tátou chci vyjet a objet klasickou trasu.