Zoran Bartek o prvním setkání s Transcontinental Race

Pokud se trochu zajímáte o dálkovou cyklistiku, vytrvalostní sporty nebo bikepacking, určitě vám neuniknul podnik TCR, tedy Transcontinental Race. Než se tohohle fenoménu zúčastnil náš kamarád Zoran Bartek, jeho první setkání s tímhle dobrodružstvím bylo příjemně náhodné.

"Jo vezměte si pumpičku, klidně si to nafoukněte venku. Patříte určitě k tomu závodu, který tudy vede, že jo? říká majitel cyklo obchodu v chorvatském městečku Pakrac. ... „Ne, my jsme jen vyrazili na výlet z Bratislavy do Sarajeva. Bydlíme v Praze, ale napadla nás tahle cesta, protože máme v Maďarsku kamarády a Balkán máme rádi."

To bylo naše první setkání s něčím zvláštním, co nás později úplně dostalo. Hned nás začaly napadat logické otázky. Jaký závod se tady jede a na co se nás ptal? Vždyť máme přeci starší ocelová kola s bowdeny vedenými horem, řadícími páčky na rámu kola a na to navěšené různě popůjčované bikepackingové tašky. Nejsou to žádné závodní speciály. Nechali jsme to být a po několika dnech slavili konec cesty v Sarajevu. Pak už jen loučení a každý si zase jel po svém.

Takhle nějak vypadala výbava na fantastický Transcontinental Race. Čtveřice brašen, do kterých zabalíte úplně všechno. Prostoru je tam akorát, protože při takové porci kilometrů prostě zvažujete každou věc. V té době jsme nic moc jiného než produkty téhle značky nebo Alpkitu neznali.

„První přihláška nevyšla. Je tam docela složitý přihlašovací formulář a je nutné popsat své „cyklistické“ CV. O rok později na druhý pokus to vyšlo. Asi pomohla ta naše cesta z Prahy do Santiaga ve Španělsku, že si nás letos vybrali, přemýšlíme nahlas, když slavíme, že jsme in!"

"Stojíme na startovní čáře v Burgasu. Čeká nás přes 200 km denně, míříme směrem k Alpám, pak snad skrz Francii do Brestu. Cíl je v nedohlednu. Oba jsme po lehčích zraněních, ale odhodlaní se s tím poprat. Prvních pár kilometrů jedeme společně v neutrální zóně, podobně jakto někdy bývá na velkých závodech. Pak se peloton rozjíždí a začíná naše první zkušenosti s The Transcontintenal Race."

Závod jsme nedokončili, vzdali jsme ho zhruba v polovině, ale jsme nakažení a je to obcese. Jednou se tam zase musíme vrátit. Ještě toho více najezdit, lépe se připravit a zkusit to znova. Tohle musíme zvládnout a dokázat. Jak říkal Tomáš Svoboda z Brna, který závod dokončil jako poslední závodník v limitu: „Všem to doporučuji, objevíte sám sebe a zjistíte, že dokážete věci, které byste si v životě nemysleli, že by byly možné.“

________________________
Co je Transcontinental Race?

Trancontinental Race je patrně nejdzámějším bike-packingovým dálkovým závodem napříč Evropou. Každý rok pořadatelé připraví unikátní trasu v délce kolem 4000 km, křižující velká města i zapadlé kouty krajiny. Závodníci jedou bez cizí pomoci, s kompletním vybavením pro sami volí svoji denní kilometráž, rozhodují, kde a jak budou spát.